Mikulášovice - Šluknovsko a Lužické hory

Městečko Mikulášovice leží ve Šluknovském výběžku, v malebném lesnatém údolí Šluknovské pahorkatiny, pro kterou je charakteristický mírně zvlněný reliéf. Toto severočeské město skrývá význačné umělecké a historické památky, kde největší dominantou je kostel sv. Mikuláše.

Nejstarší osídlení zdejší krajiny bylo velmi řídké a slovanské a náleželo k Velkomoravské říši. Mikulášovice vznikly asi v 10. nebo 11. století. Počátkem 10. století v době formování českého a německého státu se toto území zásluhou výbojů Jindřicha I. Ptáčníka stalo součástí Marky míšeňské a k českému státu připadlo roku 1076, kdy celou tuto oblast odstoupil německý panovník Jindřich IV. prvnímu českému králi Vratislavu II., za platnou pomoc v boji o investituru. Vratislav II. dal toto území věnem své dceři Juditě a jeho zetěm se stal budyšínský fojt Wiprecht Groič.

Vznik Mikulášovic spadá do 12. století , kdy zde žilo několik rodin, které se zabývaly pálením uhlí a později v době kolonizace zde byla založena míšeňským biskupem a šlechtou malá vesnička s kapličkou zasvěcené sv. Mikuláši. V té době se obyvatelé začali více věnovat zemědělství a chovu dobytka.

O původu města jsou zaznamenány některé pověsti. Podle jedné z nich založil Mikulášovice Wiprecht Groič, zeť českého krále Vratislava II. Jiná pověst vykládá původ Mikulášovic tak, že uhlíři bydleli ve zdejších lesích, pálící dřevěné uhlí. Ti zde postavili kapli, kterou zasvětili svatému Mikuláši.

Z německého jména Nixdorf se lidé pokoušeli vysvětlit původ názvu. U Mikulášovic bylo v dávných dobách velké bahno, kde prý žili rusalky (víly = Nixen). Bahnitá oblast se jmenovala Nixensumpf a osídlení u ní Nixendorf.